Být sám sebou
Být sám sebou je nyní to nejdůležitější, na co by se člověk měl soustředit. A co to znamená být sám sebou?
Především respektovat své potřeby, věnovat se tomu, co nás opravdu naplňuje, hýčkat své tělo, starat se o svou psychiku, atd. A to všechno upřímně a bez výmluv. Jinými slovy to znamená jít svou cestou a nenechat se nikým omezovat. Žít tak, jak cítíme, že by jsme chtěli žít. Dá to našemu životu smysl. Dejme pryč všechny obavy z toho, co o nás řeknou ostatní. Dýchají snad za nás kyslík? Ne, to naše plíce dýchají...pro naše srdce a mozek. Kdo že jsme? Kdo opravdu jsme?? Buďme sami sebou!
Kolikrát už člověk nemá sílu si za tím jít, protože je toho dost, co nás pořád odněkud někam tlačí. Jenže to je takový chyták. Tady na Zemi se lidé učí tím, v jakých podmínkách žijí. Tzn. podmínky si musíme vytvořit sami a pokud to neuděláme, udělá to za nás někdo jiný a pak těžko můžeme být sami sebou. Vesmírné zákony bytí fungují nekompromisně vždy a všude.
Ta síla, kterou potřebujeme a mnohdy nám chybí, je v nás. Když jsem poprvé někde četla tuto větu, tak mě to pěkně vytočilo :) Obklopená lidmi, kteří mě ničili tím, jak lehkomyslně a spodinsky žijí, reagují a nakládají se vším, včetně vlastních životů, jsem nebyla schopná mobilizovat svoji pravou sílu a stále se opakovalo kolo stejného příběhu. Nemohla jsem pracovat, nemohla jsem najít klid, nemohla jsem dělat to, co jsem potřebovala, natož chtěla. Pak kdybych se stavěla na hlavu a měla desítky zasvěcení, nikdy bych si neudržela vibrace na takové úrovni, jaké jsem chtěla. Tedy spíš potřebovala. Ono totiž pokud neplníte svůj životní plán - tedy nejste sami sebou, dá Vám to tělo pěkně znát. Bolesti hlavy, žaludeční a trávicí potíže, neznámá vyrážka na obličeji, bůčky kolem pasu a boků, velká únava až malátnost, stres, špatný spánek, vady očí, uší, časté angíny či "nachlazení" horních cest dýchacích....a mohla bych pokračovat. A to nemluvím o tom, že nám jakoby nic nevychází, dějí se takové ty nechtěnné "náhody" a my sami jsme nedůtkliví, jelikož máme často problém se udržet vyrovnaní.
Naše těla jsou našimi ukazateli. Mapu mít nemusíme, když nasloucháme svému vlastnímu tělu, což už je dnes nutností.
Není jednoduché v dnešní době zjistit co mě opravdu naplňuje a co je má životní cesta. A pokud už to víme, většinou na to není čas, nebo nežijeme v prostředí, které by to umožňovalo viz. rodina. Nebo před sebou prostě jen tlačíme náklad starostí dnešního, běžného života. S tou tíhou, se kterou jdeme, půjdeme totiž ještě dál, než jsme si sami přáli a než jsme vůbec tušili. A možná ta tíha bude ještě těžší postupem času. Má nás to totiž donutit k rozhodnutí a následnému konání....
...zbavit se všeho, co není naším životním plánem. Zbavit se všeho, co nás nijak neobohacuje, co nás nenaplňuje. Je na nás, kam až to celé necháme zajít.
Být sám sebou a cesta ke svobodě....jak bych to nazvala....no je to dřina! Dokud si nezvykneme na jiný způsob přemýšlení a jednání, tak se zapotíme nejen my, ale i naši blízcí, pokud to s námi budou chtít absolvovat a vydrží to. Ale má to jedno obrovské plus a tím je ta vytoužená SVOBODA! Jiní tomu říkají štěstí. Budeme den co den svobodnější a zažijeme takovou volnost, kterou by jsme jinak ani neochutnali. Ono totiž čím těžší nám život připadá, tím větší z nás pak bude člověk, protože projít si tím musíme tak jako tak. Čím náročnější dny máme, aniž by jsme se o to sami zapřičinili, tím dokonalejší budeme na konci...na kterém konci?
Konců je nespočet, stejně jako začátků. Den co den něco končí a něco začíná. Život je věčný koloběh a nikdy se nic nezastaví. Ať uděláme cokoliv, dbejme na to, aby to bylo z nás samotných, protože my jsme piloti našeho zítřejšího dne....jen my :)
Pokud totiž nebudeme sami sebou, budeme unavení, otrávení, nemocní, ztracení ve víru událostí. Budeme prostě jen přežívat a stále se ptát, co se to semnou děje? Proč věci nevycházejí tak, jak si je naplánuju? Proč je všechno vždycky jinak??
Máme nádhernou a kouzelnou moc všechno měnit. Jediné, co je potřeba udělat, je pěstovat tuto krásnou moc a tím si ji zpět osvojit, jako to bylo v dávných dobách, nebo jak je to právě teď všude ve Vesmíru.
Buďme sami sebou a to kouzelné umění života, které je nadevšechny, si nás najde samo.